METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Snad žádný kytarista na poli extrémnější metalové muziky nedosáhl tolik, co Švéd Michael Amott. Tento dnes již zkušený a ostřílený matador za sebou v posledních 15 letech zanechal pestrý kaleidoskop alb, nahraných s kapelami, z nichž každá patřila a dodnes patří ve svém žánru k absolutní špičce. Nejprve to byl v devadesátém úprk z temných skandinávských hrobek (působil v řadách CARNAGE) k britským patologům CARCASS. V Liverpoolu vydržel 4 roky, během kterých svou hrou obohatil dvě nejúspěšnější alba CARCASS - „Necroticism: Descanting The Insalubrious“ a „Heartwork“. V roce 1994 zakládá SPIRITUAL BEGGARS - stoner-metalovou formaci stavící na hutných marihuanových riffech, ve své tvorbě vzhlížející k odkazu ranných BLACK SABBATH a FREE. Se SPIRITUAL BEGGARS se v průběhu 90-tých let vyšplhal až na piedestal moderněji pojatého metalového retra a zejména pak alba „Mantra III.“ a „Ad Astra“ slavily úspěchy jak v Japonsku tak Evropě. Souběžně s „žebráky“ působí se svým bratrem Christopherem v thrash/death kapele ARCH ENEMY, která naopak až v posledních letech vylétla do čela všeobecného zájmu metalové veřejnosti, díky dvěma přístupněji stavěným albům - „Wages Of Sin“ a „Anthems To Rebellion“, nazpívaným již charismatickou Němkou Angelou Gossow.
Vraťme se ke SPIRITUAL BEGGARS. Na sklonku roku 2001 byl z jejichž řad vyhozen zpívající baskytarista Spice. Tento chlapík, který vzezřením vždy připomínal spíš loupežníka z pohádek bratří Grimmů, než frontmana metalové kapely, byl nahrazen hned dvojicí muzikantů, a sice zpěvákem Janne Christofferssonem a baskytaristou Rogerem Nilssonem. Přesto, že následně vydané album „On Fire“ (2002) bylo znovu vcelku povedené a to zejména díky několika skutečným hardrockovým skvostům jako „Young Man, Old Soul“, „Killing Time“ a „Black Feathers“, působilo na druhou stranu jakoby šité horkou jehlou, neboť jeho druhou polovinu tvořilo několik skladeb bez potřebného magnetismu. Opravdu jsou zde za sebou asi 4 skladby kdy uvažuji o tom, jestli kapela náhodou nepotřebovala narychlo doplnit stopáž alba a proto vymetala zatuchlé šuplíky. Deska „On Fire“ na rozdíl od předešlých „sabatovských alb“ oslavovala spíše klasický hard rock DEEP PURPLE a RAINBOW. Byl na ní cítit větší příklon k melodice a propracovanějším aranžím (zejména časté užívání hammondů). Co se živelnosti a kvality skladeb týče předchůdce (album „Ad Astra“), zůstal nepřekonán, avšak na druhou stranu na postu zpěváka SPIRITUAL BEGGARS jen získali.
Přejďeme do současnosti, kdy po třech letech vychází již šesté album SPIRITUAL BEGGARS pod názvem „Demons“. Jedinou změnou v sestavě je pak příchod Amottova kolegy z ARCH ENEMY baskytaristy Sharlee D´Angela (dříve také drhnul u MERCYFUL FATE). Album odstartuje kratší kytarové intro, po kterém nás „žebráci“ vtáhnou do víru událostí masivně riffující vypalovačkou „Throwing Your Life Away“. Také Janneho zpěv mi přijde silnější, jistější, jakoby více v popředí než tomu bylo u alba „On Fire“. Dvojka „Salt In Your Wounds“ nesleví z nastaveného tempa, a tak si Amottovi příznivci mohou znovu libovat v strhujících, úderných riffech i dalekonosných kaskádách kytarových sól. Třetí skladba „One Man Army“ je největší lahůdkou. Tato reminiscence na „Novou vlnu britského heavy metalu“ a období před ní (vlastně celá 70-tá léta) mi svým ústředním kytarovým partem nahání husí kůži, a při jednoznačném a stručném refrénu jen přivírám oči a nechávám se unášet na imaginární hodně bouřlivý koncert té doby - …podium zahaleno v mlze a na něm kapela oděná v dobových zvonech, špičatých botách s podpadkem, kotlety a vlasy po pás jsou samozřejmostí. Už dlouho jsem neslyšel takhle silnou klasiku staré metalové školy, zde však oděnou v modernějším zvukovém kabátku. Následuje táhlá a zasněná „Through The Halls“ při které si uvědomuji podobnost Janneho vokálu s barvou hlasu Davida Coverdalea (Janne však většinou zpívá o něco níž). Rytmičtější „Dying Everyday“ obsahuje překrásný refrén a kytaru lehce koketující s funky, v její druhé půlce vše však vygradovává v ryze hard rockových sólech ( Michael Amott = Ritchie Blackmore nového věku). Velmi povedený je i závěr celé kolekce v podání dvou spíše pomalejších písní, a sice „Sleeping With One Eye Open“, která je plná odkazů na „párplovské“ album „Burn“ a dojemnou skladbu „No One Heard“ napěchovanou sugestivitou, napětím i smutkem.
Novodobí SPIRITUAL BEGGARS na albu „Demons“ potvrzují pozice, které si již vybudovali na předchozích dílech. Novinka představuje ještě výraznější pouť 70-tými léty (směrem po proudu času) než její předchůdce „On Fire“. Rozhodně doporučuji všem příznivcům DEEP PURPLE, RAINBOW i ranných WHITESNAKE. Naopak odkazy na BLACK SABBATH se z tvorby „žebráků“ jaksi vytrácejí. Tato kapela představuje to nejlepší co může tímto směrem zaměřený hard rock nabízet, navíc se špičkovým současným a mnohem dynamičtějším zvukem.
Už ne ani tak stoner rock jako klasický hard rock ovlivněný DEEP PURPLE a RAINBOW. Strhující moderně znějící „stará škola Hard n´Heavy“ úspěšně navazuje na předchozí díla SPIRITUAL BEGGARS. V novém pěvci Janne Christoffersson dříme zřejmě další konkurent Jorna Landea. O kvalitách Michaela Amotta netřeba polemizovat….výborné hard rockové album, hořící jasným plamenem.
8 / 10
Janne Christoffersson
- zpěv
Michael Amott
- kytary
Sharlee D'Angelo
- basa
Per Wiberg
- klávesy
Ludwig Witt
- bicí
1. Inner Strength
2. Throwing Your Life Away
3. Salt In Your Wounds
4. One Man Army
5. Through The Halls
6. Treading Water
7. Dying Every Day
8. Born To Die
9. Born To Die (Reprise)
10. In My Blood
11. Elusive
12. Sleeping With One Eye Open
13. No One Heard
Earth Blues (2013)
Return To Zero (2010)
Demons (2005)
On Fire (2002)
Ad Astra (2000)
Mantra III. (1998)
Another Way To Shine (1996)
Spiritual Beggars (1994)
Datum vydání: Pondělí, 20. června 2005
Vydavatel: Inside Out Music
Stopáž: 47:10
Produkce: Fredrik Nordstrom, Michael Amott
Studio: Fredman (Gothenburg)
Druha polovica zial upada po stranke napadov.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.